Detail

Popis

---

V mnoha jazycích je vlčí bob spojován s vlkem. Rodové jméno Lupinus je odvozeno od latinského lupus=vlk. Někteří odborníci se domnívají, že rostlina dostala tento název díky hořkosti jejích semen, někteří soudí, že je to pro dravé pronikání kořenů do půdy, a další, že semena této rostliny omezovala plodnost.
Většina vlčích bobů jsou jednoleté nebo vytrvalé rostliny, dva druhy dřevnatí, jsou spíše keřovité. Je to velký, početný rod, až 300 druhů.
V zahradách brzy zdomácněl americký druh Lupinus polyphyllus, který se v Evropě pěstuje od poloviny 19. století a brzy zde i zplaněl - první zprávy o jeho zplanění jsou z roku 1890.
Křížením druhů Lupinus polyphyllus a Lupinus perennis s kalifornskými dřevnatějícími druhy Lupinus densiflorus a Lupinus arborescens vznikly zahradní vlčí boby, označované jako Lupinus x hybridus. Květy mají charakteristické výrazné barvy, především žlutou a cihlově červenou, mnohé kultivary mají i dvoubarevné květy. Nejvýznamnější jsou tzv. Russelovy hybridy nebo skupina nazývaná „Schlossrasse“, např. kultivary ´Mein Schloss´ - cihlově červený, a ´Schlossafrau´- dvoubarevný, růžový a bílý.
Vlčí bob mnoholistý je statná bylina vytvářející mohutná trs dlouze řapíkatých, dlanitě složených (deseti až patnáctičetných) listů. Vzpřímené lodyhy jsou duté a nesou koncový, bohatě mnohokvětý hrozen.
Původní druh i kultivary rostoucí na dobrých půdách bývají 100 -120cm vysoké. Základní barva květů je modrofialová, ojediněle se objevují i bělokvětí jedinci. Po pokosení rostliny rychle obrážejí a často koncem léta vykvétají podruhé. Plodem jsou černohnědé lusky s plochými semeny.
Původní druh vlčího bobu mnoholistého je nenáročná, značně vytrvalá, někdy až agresivně invazivní rostlina.

Čeleď:
Fabaceae - bobovité

Původ:
Tento početný rod je rozšířený převážně v Novém světě - od západních oblastí Severní Ameriky po Brazílii a Peru. Další rostou v Africe a ve Středozemí.
Americký druh Lupinus polyphyllus, původně rostoucí na území dnešního státu Washington po Kalifornii, tedy v pacifických oblastech USA, brzy zdomácněl v zahradách.

Pěstování:
Zahradní vlčí boby jsou náročné na hluboké, živinami bohaté půdy, spíše kyselejší. Stanoviště musí být slunné, půda zavlažovaná. Nesnášejí suchý úpal. Protože jsou citlivé k nízkým teplotám, vlivem kalifornských rodičů, vyžadují lehký zimní kryt.

Množení:
Boby se množí převážně semeny, nesnášejí přesazování.

Použití:
Boby se hodí do velkoplošných záhonů nebo k osázení obtížně udržovatelných svahů.