Vyhledávání
      

Vlaštovičník větší (Chelidonium majus)

Trvalky > 

Výška rostliny: 
od 30.0 cm do 90.0 cm
Doba květu: 
Duben, Květen, Červen, Červenec, Srpen, Září
Barva květu: 
žlutá
Barva olistění: 
zelená
Tvary listů: 
zpeřené
Typy listů: 
listnaté
Použití: 
v lékařství, osázení vodních ploch
Náročnost: 
slunce, polostín, sucho

Fotogalerie (3 fotek):
       Další fotky >>>

Popis rostliny:  
Vlaštovičník je vytrvalá rostlina vysoká 30 až 90 cm. Nejčastěji roste na neobdělávané půdě, na náspech, u řek, podél cest a u zdí v blízkosti domů. Začíná kvést v době, kdy se vlaštovky vracejí z teplých krajů a odkvétá v době, kdy vlaštovky znovu odlétají. Proto byl mezinárodní botanický název odvozen z řeckého „ chjelidhoni“ – vlaštovka. Vlaštovičník , lidově zvaný zlatý kořen nebo bradavičník, je vytrvalá ale ne dlouholetá bylina.

Má světle zelené, ochmýřené, měkké, střídavé listy s pěti až sedmi zpeřenými listy s vroubkovaným okrajem. Stonek je vzpřímený, rozvětvený, drsný a lehce ochmýřený. Semena jsou obsažena v podlouhlých polodech. Vlaštovičník má drobné bisymetrické květy se čtyřmi jasně žlutými korunními lístky a mnoha tyčinkami v okoličnatých květenstvích.

Vlaštovičník kvete od dubna do září velkým počtem drobných, jasně žlutých květů. Existují také zahradní odrůdy s plnými květy.

Čeleď:
makovité

Původ:
Vlaštovičník pochází z Evropy, západní Asie a ze severní Afriky.

Použití:
Vlaštovičník je už odedávna považován za všestrannou léčivou bylinu, vhodnou k léčbě nejrůznějších chorob. Ve středověku se používal k léčbě morové nákazy, žloutenky a onemocnění krve. Používal se také na zlepšení zraku a to zejména při šedém zákalu. Zevně se šťáva používala k ošetření bradavic, kuřích ok, strupů, ekzémů a u některých druhů nádorů kůže.

Vlaštovičník větší má také zklidňující účinky a schopnost uvolňovat křeče při onemocněních průdušek, střev nebo žlučníku. Sedativní a spazmolytický účinek je způsoben obsahem alkaloidů. Mléčná šťáva vlaštovičníku obsahuje jedovaté substance, které vyvolávají podráždění kůže a sliznic. Při požití listů může dojít k nevolnosti, nervovým poruchám a poruchám srdce. Proto smí být vlaštovičník používán pouze v malém množství a vždy pod lékařským dohledem.

Pěstování:
Vlaštovičník potřebuje slunce nebo polostín, nejlépe suchá půda i když snese všechny druhy půdy.

Sklizeň:
Nadzemní části rostliny sbíráme v období květu a kořeny na podzim. Celou rostlinu sušíme na stinném místě. Sušením ale ztrácí účinnost.

Množení:
Na podzim vyséváme nebo na podzim rostlinu dělíme. Rostlina se snadno vysemeňuje, může se snadno rozrůst jako plevel.


 
 

Reklama - Kontakt
Copyright © 2010-2013 AtlasRostlin.cz
Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího písemného souhlasu je zakázáno.