Detail

Popis

---

Jméno rodu vzniklo z latinského slova „tigris“ = tygr, protože květy jsou pestře, tygrovaně skvrnité. Tyto hlíznaté rostliny jsou známé již z aztécké kultury. Do Evropy se dostaly v 16. století. Jsou 30 -60cm vysoké, jejich listy jsou mečovité až kopinaté s výraznou žilnatinou. Na konci stonku vyrůstají 1 -4 miskovité květy nejrůznějších barev a kreseb. Vonné květy vyrůstají postupně během dopoledne a před večerem jsou již zvadlé. Plod je trojpouzdrá tobolka. Rostlina kvete od července do září. Není mrazuvzdorná.

Většina kultivarů bylo vyšlechtěno z duhu Tigridia pavonia. Ten má velmi pestré květy, uvnitř s tmavšími skvrnami. Druh Trigridia litea má citrónově žluté květy, uvnitř s tmavšími skvrnami a duh Tigridia violacea je purpurově fialový s tmavšími skvrnami. Vyšlechtěné odrůdy jsou krásnější, a proto se nabídce zahradnických firem setkáme s botanickými druhy jen velmi málo.

Rod Tigridia zahrnuje 12 druhů rostoucích převážně v Mexiku a Jižní Americe.

Čeleď:
Iridaceae - kosatcovité

Původ:
Tygřice paví je původem z jižního Mexika, Guatemaly a z Peru, kde roste planě ve výškách nad 1500m n.m.

Pěstování:
Tygřice se pěstují podobně jako mečíky. Vyžadují propustnou, kyprou, humózní půdu a teplé stanoviště. Během růstu potřebují dostatek vláhy, vysazujeme je v druhé polovině dubna do hloubky 5 -10cm a vzdálenosti 10 -15cm. Po výsadbě je překryjeme směsí rašeliny a výživného kompostu. V polovině října hlízy vyjmeme ze země a uložíme podobně jako hlízy mečíků.

Množení:
Množíme postranním brutem, ale i semeny, která vyséváme časně na jaře do teplého pařeniště. Během růstu semenáčky přihnojujeme.

Použití:
Tygřice vynikne ve skupinách na záhonech nebo v kombinaci s nízkými polštářovitými trvalkami. Je možné je rychlit.