Detail

Popis

---

Tvar drobného pestíku asi připomínal autorovi rodového názvu papežskou tiáru nebo ozdobnou kónickou čepici orientálních panovníků, ale malou, jak to vyjadřuje latinská přípona -lla.
V přírodě roste jen asi 8 druhů - jeden v Japonsku, jeden v Himálaji, ostatní v Severní Americe. Protože pocházejí ze značně vzdálených oblastí, mají odlišné nároky.
V evropských zahradách, ale jen zřídka, se pěstuje tiarela srdčitá, která ať už roste jako solitéra nebo v malé skupině, je vždy velmi krásná v době květu. V hustém sponu se uplatňuje po celý rok jako dokonalá půdopokryvná rostlina a to zejména na polostinném stanovišti, pod korunami stromů. Velmi pěkný je větší kvetoucí porost, zejména v procházejícím šikmém protisvětle.
Kromě přirozeného druhu se pěstuje i několik kultivarů, např. ´Purpurea´ s načervenalými listy. Jiné kultivary mají lososově růžové květy nebo bronzově mramorované listy ´Marmorata´.
Tiarely jsou vytrvalé trsnaté rostliny s hustým přízemním olistěním. Ze středové růžice vyrůstají asi 30cm vysoká, dlouze stopkatá květenství. Přízemní listy jsou živě zelené, u kultivarů i jinak zbarvené, drobné květy jsou pětičetné, smetanově bílé. Kvete v dubnu až květnu.

Čeleď:
Saxifragaceae - lomikamenovité

Původ:
Tiarela srdčitá pochází z vlhčích lesů východní části Severní Ameriky - od Nového Skotska a Ontaria po Georgii.

Pěstování:
Tiarela vyžaduje čerstvou až mírně vlhkou, propustnou a neuléhavou půdu. Při příliš velkém zastínění nebo na bohatých půdách ztrácejí barevně olistěné kultivary své vlastnosti.

Množení:
Tiarela se množí dělením trsů.

Použití:
Tyto trvalky jsou výborné podrostové rostliny pro zastíněná místa.