Vyhledávání
      

Šťovík trojmozolný (Rumex triangulivalis)

Květiny > 

Výška rostliny: 
od 30.0 cm do 100.0 cm
Doba květu: 
Červenec, Srpen, Září, Říjen
Barva květu: 
hnědá
Barva olistění: 
zelená
Tvary listů: 
kopinaté
Typy listů: 
listnaté, opadavé
Náročnost: 
slunce, polostín, vlhko, nenáročné, humózní půdy

Fotogalerie (2 fotek):
     Další fotky >>>

Popis rostliny:  
Šťovík trojmozolný je vytrvalá, světle zelená bylina s vřetenovitým kořenem. Lodyhy jsou 30 -100cm vysoké, mělce rýhované, nejčastěji po 3 - 4, přímé nebo vystoupavé, lysé, v úžlabí listů s mnoha postranními, někdy květonosnými výhony.

Botky jsou bělavé až světle hnědé, brzy opadavé. Listy jsou střídavé, dolní lodyžní kopinaté až úzce kopinaté, 4 -6 x delší než široké, horní úzce kopinaté, i na bázi se zužující, nezvlněné. Květenství je rozvětvené, úžlabní větve olistěné, rozkvétající postupně, na jedné rostlině současně kvetoucí, odkvétající i plodné.

Krovky jsou za plodu trojúhelníkové, 3 - 4 mm dlouhé a 3 mm široké, celokrajné, naspodu uťaté až mírně srdčité, zprvu světle zelené, později hnědavé až sytě hnědé, se špičkou protaženou, jsou vynikle žilnaté, mozoulky jsou na všech krovkách, umístěné uprostřed, bělavé až žlutozelené.

Nažky jsou 2 mm dlouhé a asi 1,3 mm široké, výrazně hranaté, světle hnědé, lesklé.

Kvete od července do října.

Čeleď:
Rdesnovité (Polygonaceae)

Původ:
Šťovík trojmozolný je domácí v boreální Severní Americe, kde roste zejména v jižní Kanadě a v severovýchodní a střední části USA. Roste většinou v blízkosti vody, na vlhkých lukách a slatinných místech, ale i na pustých místech. Ve své domovině patří mezi nevýznamné plevele. V horách roste až do subalpínského stupně.

Výskyt:
Druh byl zavlečen do Evropy počátkem tohoto století. V roce 1903 byl zjištěn v Ženevě, později na četných lokalitách v Německu, a to zejména ve vlhkých městech a v přístavech na dolním toku Labe, na řece Weser, na Rýně a jiných tocích, dále také i v jiných zemích, zejména ve střední, severní a severozápadní Evropě, v současné době je znám z Belgie, ČR, Dánska, Finska, Islandu, Itálie, Litvy, Lotyšska, Německa, Nizozemí, Norska, Polska, Rakouska, Ruska, Slovenské republiky, Švédska, Švýcarska, Ukrajiny, Velké Británie. Šíření druhu má v posledních desetiletích mírně progresivní tendenci. Druh byl zavlékán s obilím, osivem, olejninami a krmivem.

Výskyt druhu u nás poprvé zaznamenal Hejný v roce 1949.

V České republice byl šťovík poprvé sbírán v říjnu 1943 v Brně. V současné době je druh znám na našem území už z většího počtu lokalit na železničních nádražích, v přístavech, na rumištích ve městech apod. Na Slovensku je naproti tomu znám pouze z Bratislavi a Martina. Zjištěné lokality se vyskytují v obou zemích většinou jednotlivě. Více lokalit se nachází pouze na území Prahy, Brna a Plzně, kde je druh už vzácně roztroušen.

V ČR roste tento šťovík v mírně teplé nebo vzácněji v teplé klimatické oblasti, nejčastěji v kolinním nebo méně planárním stupni. Ojediněle zasahuje přechodně až do submontánního stupně. Ve shodě s ekologií v oblasti původního rozšíření míjí druh na našem území většinou nejteplejší území s relativně vysokou teplotní kontinentalitou a nízkou oceanitou.

V ČR patří druh k polyhemerochorům. Byl zavlékán s kanadským obilím nebo osivem. Starší nálezy ze západní poloviny Čech mají historickou souvislost s americkými vojesnkými transporty z roku 1945. Protože je druh ve své vlasti proti jiným cizím expanzivním plevelů daleko méně rozšířen, jsou ve střední Evropě zdroje jeho diaspor k dispozici jen vzácněji. Šíření tohoto druhu se podobá šíření dalšího amerického druhu, který ale v ČR nezdomácněl, je to jednoletý plevel Artemisia biennis. Proto můžeme i šťovík trojmozolný považovat za charakteristický druh labské cesty adventivů. Ekologicky je vázán na vlhké půdy s řídkým porostem ostatních rostlin. Ve střední Evropě místy zdomácňuje.

Růstové podmínky:
Tento šťovík bohatě a pravidelně plodí. V různých vegetačních sezónách a na různých lokalitách byla zjištěna fertilita plodů 56 -92%. Plody mají brzy po uzrání výraznější klíční odpočinek a klíčí jen po porušení oplodí. Okvětí nemá vliv na klíční odpočinek. Do určité míry se nechá klíční odpočinek přerušit při několikaměsíčním suchém skladování, nejúspěšnější metodou je ale dlouhodobější uložení plodů v chladných, vlhkých podmínkách.

Nažky, které vyšly z klíčního odpočinku, klíčí v širším rozmezí teplot. Ze střídavých teplot jsou pro klíčení optimální 6 -10/ 20-30°C, ze stálých 6 -15°C. Nažky vzcházejí hromadně konecm dubna. Pokud byly vysety na podzim, vzešly téměř na 100%. Nažky vyseté koncem března vzešly jen na 42%. Na rozdíl od jiných druhů šťovíku má tento vysemeňování rychlé. Klíčivost nažek je dlouhodobější.

Včasné vysemeňování, bohatá a pravidelná plodnost a klíční odpočinek napomáhají druhu při jeho zdomácňování v našich podmínkách.

Množení:
Nažky se mohou díky zvětšenému okvětí šířit větrem a vodou. V druhotném areálu má ale hlavní vliv na šíření druhu člověk.

Použití:
V ČR je při současném chování druhu, řazeného do vnější karantény, kladen hlavní důraz na prevenci. V dalších desetiletích je možné očekávat mírné šíření na lokalitách v oblasti bramborářského zemědělského výrobního typu a na přilehlých územích řepařského typu. Pokud by se v budoucnu šířil podle hydrografické sítě, nelze vyloučit pronikání druhu jako plevele do kultur zeleniny a okopanin v údolích řek, a to především podél stružek a odvodňovacích kanálů a možná i do travních porostů poříčních luk.

Je nutné podrobnější sledování druhu na našem území. K likvidaci primárních ohnisek je nejvhodnější ruční pletí.

Ve Slovenské republice tento druh téměř chybí, protože tam nejsou k dispozici zdroje diaspor plevele a šíření druhu je limitováno výraznou subkontinantalitou klimatu.

Tento šťovík je cizí expanzivní plevel vnější karantény. Obsahuje flavonoidy. Je možné experimentálně uvažovat o jeho využití k protierozní ochraně na hrázích a březích kanálů.


 
 

Reklama - Kontakt
Copyright © 2010-2013 AtlasRostlin.cz
Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího písemného souhlasu je zakázáno.