Detail

Popis

---

Rod Iberis zahrnuje asi 40 druhů, rostoucích převážně v oblasti Středozemního moře. Jsou mezi nimi druhy jednoleté, vytrvalé i polokeře s listy čárkovitými nebo kopinatými, celokrajnými, vždyzelenými. Květy jsou tvořeny čtyřmi korunními a čtyřmi kališními lístky, typickými pro celou čeleď. Květy jsou bílé až růžovofialové, mají na okraji květenství - hroznu, dva vnější korunní plátky mnohem větší - tzv. paprskující květy. Plod je křídlatá šešulka.
Štěničník skalní je stálezelený polokeřík, pouze 5 - 10cm vysoký. Vytváří husté kulovité polštáře s množstvím bílých květů v dubnu a květnu.
Stálezelený polokeř Iberis sempervirens je robustnější, až 35cm vysoký. Vytváří velké, až 1m široké polštáře, není vhodný pro malé skalky. Lodyhy má rozvětvené, na koncích hustě listnaté, nebo ukončeném hroznovitým květenstvím bílých květů. V době plného rozkvětu, v květnu a červnu, nejsou listy pod záplavou bílých květů vidět. Nekvetoucí rostlina je také ozdobná lesklými tmavě zelenými listy a pravidelným tvarem, který udržujeme sestřižením po odkvětu. Plod je okrouhlá šešulka. Tento druh má několik pěkných kultivarů, např. ´Schneeflocke´, nízký ´Little Gem´ a bohatě kvetoucí ´Nana´. Kultivar ´Fidel´ je asi dvacet centimetrů vysoký, velmi dobře roste a bohatě kvete.

Čeleď:
Brassicaceae - brukvovité

Původ:
Štěničník skalní pochází ze skalnatých míst jižní Evropy od Pyrenejského poloostrova až k Černému moři.

Pěstování:
Štěničník vysadíme na skalku na plné slunce. Vyžaduje jen normální zahradní zem a dobrou drenáž. Poroste i v suchých zídkách. Abychom stále udrželi kompaktní tvar, sestřihneme rostlinu po odkvětu asi o třetinu.

Množení:
Štěničníky snadno množíme semeny, ale také řízky, které odebíráme od dubna do srpna. Dolní poléhavé větvičky často zakořeňují a potom je jednodušší větvičku s kořínky odstřihnout a zasadit.