Vyhledávání
      

Šťavel cibulkatý (Oxalis debilis)

 

Květiny > 

Výška rostliny: 
od 10.0 cm do 30.0 cm
Doba květu: 
Leden, Únor, Březen, Duben, Květen, Červen, Červenec, Srpen, Září, Říjen, Listopad, Prosinec
Barva květu: 
žlutá, modrá, oranžová
Barva olistění: 
zelená
Tvar květu: 
chocholík
Tvary listů: 
srdčité
Typy listů: 
listnaté, opadavé
Použití: 
skupinové výsadby
Náročnost: 
slunce, polostín, vlhko, teplomilná, nenáročné, humózní půdy

Fotogalerie (0 fotek):

Popis rostliny:  
Šťavel cibulkatý je vytrvalá, bezlodyžná bylina, bez oddenku a podzemních šlahounů, dost statná, 10 -30cm vysoká. Cibule jsou šupinaté, 7 -35mm široké, složené, brzo obklopené četnými přisedlými cibulkami, na bázi s 1 -2 ztlustlými bělavými kořeny, cibulové šupiny jsou vejčité až podlouhlé, podélně trojžebré, vnější papírovité, světle hnědé, cibulky jsou v paždí starších šupin přisedlé, hnědavé, kulovité až vejčité, špičaté. Listy rostou v počtu 5 -10, jsou přízemní, v růžici, trojčetné, řapíky jsou 8 -25cm dlouhé, mnohokrát delší než lístky, řídce pýřité, palisty jsou nezřetelné, lístky 20 -40 x 24 -55mm velké, okrouhle obsrdčité, tenké, nejširší ve středu, jemně pýřité, na rubu při vrcholech laloků roztroušeně oranžově hnědě tečkované, na okraji brvité, řapíčky jsou 0,5 -1mm dlouhé, stvoly jsou v počtu 1 - 5, 9 -25cm vysoké, přímé, zdéli listů nebo poněkud delší, lysé nebo řídce chlupaté, květenství je chocholičnatě vrcholičnaté, vícekvěté, listeny jsou 1 -3mm dlouhé, květní stopky 10 -30mm dlouhé, lysé nebo řídce chlupaté, květy obojaké, pětičetné, homostylické, zřídka tristilické. Kališní lístky jsou 4,5 -6 x 1 -2mm velké, vejčité až úzce kopinaté, zřídka tristilické. Kališní lístky jsou 4,5 -6 x 1 -2mm velké, vejčité až úzce kopinaté, trojžilné, na vrcholu se dvěma oranžovými ztlustlinami, koruna je nálevkovitá až zvonkovitá, 2,5 -4 x delší než kalich, růžově nachová až modře fialová, na bázi žlutavá, 10 -20cm dlouhá. Tobolka je 9 -11mm dlouhá, v obryse úzce eliptcká až podlouhlá, pýřitá. Rostlina kvete ve sklenících po celý rok.
Oxalis debilis a Oxalis latifolia patří taxonomicky do sekce Ionoxalis. Oba druhy jsou nápadné podzemními cibulemi a rozmnožovacími cibulkami, velkými trojčetnými listy a růžově nachovými nebo červeně až modře fialovými květy. Odlišují se tím od ostatních druhů rodu Oxalis. Oba druhy jsou dosti podobné. Lze je ale odlišit: u Oxalis debilis jsou cibule v dospělosti se souborem četných přisedlých dceřiných cibulek. Lístky jsou srdčité, nejširší ve středu, chlupaté, při vrcholu laloků roztoušeně oranžově hnědě tečkované. U druhu Oxalis latifolia jsou cibule v dospělosti na bázi s velmi krátkými až dlouhými podzemními výběžky, zakončenými jednotlivými cibulkami, lístky jsou trojúhelníkové, nejširší na vrcholu, většinou lysé, při vrcholech listových laloků bez oranžově hnědých teček, nejvýše s 1 -2 oxalátovými čárkovitými ztlustlinami ve vrcholových zářezech listů.

Původ:
Oxalis debilis pochází z Jižní Ameriky. Původní areál druhu se rozkládá na jih od rovníku v Brazílii, Bolívii, Paraguayi a v Argentině, a pravděpodobně také v Peru, protože je tam uváděn z lesů centrálních And v nadmořské výšce 1000 -1500, z Brazílie je uváděn z pasek, suchých míst, okrajů cest a obcí, někdy je zmiňován výskyt v křovinách. V území se vyskytuje také jako plevel, např. v Bolívii a Brazílii. Druh má dobré ekologické předpoklady k osídlování extrémně zraňovaných půd.

Výskyt:
V současné době se Oxalis debilis vyskytuje druhotně na všech kontinentech jen s výjimkou Antarktidy, od tropů a subtropů až do mírného pásma Evropy, zejména v teplejších oblastech. Vytváření druhotného areálu probíhalo 200 -300 let. Ze svého původního areálu v Jižní Americe se druh rozšířil patrně do Kolumbie, Venezuely, do Střední Ameriky, na Malé i Velké Antily, na Bahamy i Bermudy a na Galapážské ostrovy. V Severní Americe se vyskytuje v nížinách v jihovýchodní a střední části USA, v Texasu např. na pustých místech, obdělávaných půdách a polích a blízko obydlí. Ve Střední Americe roste na vlhkých narušených stanovištích v nadmořské výšce 10 -1560, v Africe roste v Kamerunu, Mosambiku a na některých ostrovech. V Asii roste většinou jako plevel v Číně, Tchaj-wanu, v Japonsku, v Indii, na Srí Lance, v Nepálu, Thajsku, na Filipínách, v Malajsii, Indonésii, v Pacifiku a na Havajských ostrovech. Jako plevel roste také v Austrálii.
V Evropě je druh zdomácnělý v Portugalsku, Španělsku, Francii, Itálii a v Anglii, zejména v okolí Londýna. V Anglii roste zejména jako plevel v zahradách, školkách, ve sklenících. Roste tam jako plevel asi od roku 1900. ve Španělsku ho považují za obecný plevel, ve Francii a Itálii roste jen vzácně. Ve střední Evropě byl druh udáván jako přechodně zplanělý z Německa a Švýcarska v roce 1924. První údaj z ČR pochází z roku 1978 z Prahy a ze SR z roku 1986. V současnosti je známo více lokalit z Německa, ČR a srov. Zde zapleveluje pouze okrasné kultury ve sklenících, pařeništích nebo foliovnících. V roce 1984 byl sbírán jako plevel ve skleníku zahradnictví ve městě Konga v jižním Švédsku. Na většině lokalit v Německu, ČR a SR, tedy v územích s relativně drsnějším makroklimatem, může Oxalis debilis přezimovat venku jen výjimečně na chráněných místech. Na území ČR a SR vystupuje pouze jako specializovaný efemerofyt. Jinak je tomu v teplých a maritimně silně ovlivněných oblastech Evropy, např. v jižní Anglii a ve Středozemí.
Šťavel cibulkatý byl původně pěstován v zahradnictví jako okrasná rostlina. Jako plevel byl pozorován ve sklenících společně s Oxalis latifolia asi před 35 -45 lety. V ČR byl druh zjištěn poprvé v roce 1978 v Praze Strašnicích na Vinohradském hřbitově a v letech 1986 -1988 byl nalezen na množství dalších lokalit v různých zahradnictvích v ČR a ve srov. V současnosti ho známe ze 77 lokalit, většinou ze zahradnických závodů, ve kterých zapleveluje skleníky. V ČR roste na 57 lokalitách, v nadmořské výšce mezi 150 a 520m, na Slovensku na 20 lokalitách, v nadmořské výšce 132 a 520m.
Šťavel cibilkatý je specializovaný plevel skleníkových kultur okrasných rostlin. V minulosti vznikly lokality druhu zplaněním z bývalách kultur a šířením cibulek se sadbou a zeminou nebo kompostem z primárních ohnisek výskytu na nové lokality, zavlékáním cibulek s dováženou sadbou ze zahraničí, např. ze západní Evropy a z Německa.

Růstové podmínky:
Oxalis debilis i Oxalis latifolia mají v ČR a SR podobnou ekologii a ve skleníkách a pařeništích 39 zahradnictví byl zjištěn jejich společný výskyt. Oba druhy rostou na antropogenních půdách typu kultisol s dalšími nitrofilními pleveli. Ve sklenících nalezneme oba druhy nejčastěji v kulturách okrasných rostlin Asparagus densiflorus cv. Sprengeri, Asparagus setaceus, Rhododendron simsii, Rosa spec. Dianthus cyraophyllus, Fressia. Hybridy, Dendranthema indicum, méně často i v kulturách jiných rostlin.
Oba druhy se často vyskytují pod parapety a u stěn skleníků, vzácněji ve vytápěných pařeništích nebo ve foliovnících, výjimečně tako na volné půdě a tam většinou jen přechodně. Venku obyčejně vymrzají. Z toho důvodu je možné druhy pokládat ve středoevropské květeně pouze za specializované efemerofyty, protože venku mohou přezimovat jen výjimečně, a to zejména na chráněných místech.
Oxalis debilis kvete ve sklenících nebo vzácněji v pařeništích jednotlivě během celého roku, na většině lokalit ho ale nalezneme pouze ve vegetativním stavu. Příbuzný Oxalis latofilia kvete více než dvakrát častěji.

Množení:
Oxalis debilis nevytváří semena, rozmnožuje se dceřinými cibulkami, které se vytvářejí na cibulích. Na Havajských ostrovech balo na jedné rostlině nalezeno 200 cibulek. Ze zralých rozmnožovacích cibulek s hnědými šupinami raší téměř po celý rok nové rostliny. Kultivační zásahy ve sklenících a pařeništích přispívají významně k úspěšné propagaci druhu. Cibulky se odlamují, raší, a zaplevelení se zvětšuje.

Použití:
Oxalis debilis je ve světě hojně rozšířeným plevelem, a to především v tropech a subtropech, ve střední Evropě roste hlavně jako teplobytný plevel v kulturách okrasných rostlin ve sklenících a pařeništích v zahradnických závodech. Jeho šíření není dosud ukončeno. Z toho důvodu ho řadíme mezi druhy vnitřní karantény. Dodávanou sadbu z domácích zahradnických závodů i ze zahraničí je nutné kontrolovat. Cibulky lze ničit sterilizací zeminy horkou vodná parou, vymrznutím skleníkových a pařeništních ploch, nebo herbicidem Rondup. Velmi účinné je mechanické hubení okopávkou a vybíráním cibulí a cibulek, s jejich následným kompostováním. Pro větší skleníkové plochy chybí ekologicky i ekonomicky přijatelný účinný selektivní herbicid. V blízké době nelze předpokládat zdomácnění druhu na volné půdě, což je limitováno jednak ekologicky a jednak bilogicky - absence generativního množení.
Oxalis debilis byla v minulosti oblíbená okrasná hrnková rostlina. Jako okrasná rostlina byla pěstována i v Evropě, v současné době roste v ČR a SR pouze jako nepříjemný plevel, kterému je nutné věnovat pozornost v rámci integrované ochrany rostlin. Jeho případnou reintrodukci do okrasných kultur obchodních zahradnictví nelze doporučit. Jako meliorační rostlina je vhodná ke krytí půd proti účinků eroze, jako léčivá rostlina, na zelené hnojení a také pro jedlé cibule bývá pěstována především v jihovýchodní Asii.


 
 

Reklama - Kontakt
Copyright © 2010-2013 AtlasRostlin.cz
Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího písemného souhlasu je zakázáno.