Detail

Popis

---

Dioskorid a Plinius Starší označovali jménem epimedium nějakou břečťanolistou rostlinu. Není jasné, proč si zrovna toto jméno vybral C. Linné, když je použil jako rodové pro škornice.
Známe asi 20 druhů tohoto rodu. Zahradnicky nejznámější je škornice velkokvětá (Epimedium grandiflorum) známý také jako Epimedium macranthum. Pěstuje se jak v přirozeném tvaru, tak v několika kultivarech, lišících se především barvou květu: ´Flavescens´ má květy žlutobílé, ´Normale´ má vnější korunní lístky červené, vnitřní světle fialové a nektaria bílá, ´Rose Queen´ je sytě růžový a ´Lilofee´ je růžovofialový s dlouhými bělavými ostruhami.
Evropský druh Epimedium aplinum se v zahradách pěstuje jako kříženec se druhem Epimedium macranthum.
Škornice jsou nízké, jen 20 -30cm vysoké vytrvalé byliny s rozvětveným plazivým oddenkem, ze kterého vyrůstá jediný dlouze řapíkatý, dvakrát trojčetný list a jediná, nahoře větvená lodyha, také s jedním dvakrát trojčetným listem. Lístky mají výraznou kresbu. Květy vyrůstají v řídkých latách, jsou dvojčetné, většinou načervenalé, s opadavým kalichem a korunou. Korunních lístků je pět dvojic, čtyři vnitřní mají vakovitá nektaria. Plod je asymetrická tobolka. Rostliny kvetou v květnu, některé kultivary dříve.

Čeleď:
Berberidaceae - dřišťálovité

Původ:
Škornice velkokvětá pochází z východní Asie, z Japonska. Evropský druh Epimedium alpinum je původem z jižní Evropy, z Bosny, Srbska, ale také z horní Itálie (Lombardie) včetně tyrolských Alp.

Množení:
Škornice se množí dělením.

Použití:
Přestože stavba jednotlivých lodyh je jednoduchá a vzdušná, vytvářejí škornice rozlehlé trsy nebo polykormony a dokonale po větší část roku kryjí půdu. Jejich olistění s výraznou strukturou a často s načervenalým nádechem je sadovnicky významnější než nezřetelné květy. Jsou to odolné rostliny vhodné do polostinných míst.