Detail

Popis

---

Téměř na každé zahrádce roste některý druh šafránu. Jsou to hlíznaté rostliny s nápadnými květy v různých barvách. Hlízy šafránu jsou kulovité, ploché nebo hruškovité, obalené zbytky listových pochev. Čárkovité listy se stříbrnou střední linkou vyrůstají v přízemní růžici. Objevují se současně s květy nebo po odkvětu. Okvětí má šest nápadných cípů, srostlých pod zemí do dlouhé trubky. Plod je trojpouzdrá tobolka s kulovitými semeny a dozrává nad zemí. Některé druhy kvetou na jaře, jiné v pozdním létě nebo na podzim.
Bylo vyšlechtěno množství kultivarů s nápadnými barevnými květy.
Šafrán zlatý patří mezi botanické žlutě kvetoucí druhy. Z jedné hlízy vyrůstá v únoru a březnu několik květů.
Crocus tommasinianus má štíhlé fialové květy s bílým hrdlem a dlouhou rourku. Kvete v únoru a v březnu. Snadno zplaňuje, proto ho můžeme vysadit i do trávníku.
Crocus speciosus má velkou kulovitou hlízu s tenkou světle hnědou slupkou, která se na bázi rozpadá. Květy jsou velké, světle fialové s tmavším žilkováním a bílým středem. Blizna je oranžová, bohatě dělená. Je to jeden z nejkrásnějších podzimních šafránů.

Čeleď:
Iridaceae - kosatcovité

Původ:
Nejvíce druhů šafránu pochází z okolí Středozemního moře. Šafrán skalní je původem z jihovýchodní Evropy a Asie. Crocus tommasinianus z Dalmácie a Crocus speciosus z Balkánu a z Malé Asie.

Pěstování:
Šafrány vyžadují dobrou drenáž, lehkou humózní zahradní půdu a místo na slunci. V době vegetačního klidu potřebují sucho. Hlízy druhů na jaře kvetoucích vysazujeme v září a říjnu, hlízy podzimních šafránů v polovině srpna, asi 5 -7cm hluboko.

Použití:
Do skalek raději vysazujeme botanické druhy, které mají sice menší květy, ale krásnější a do přírodních skalek vhodnější.