Detail

Popis

---

Existuje asi 500 druhů a ještě více kultivarů tohoto rodu. Jsou to nejkrásnější na jaře rostoucí keře, docela nízké, vyšší, ale také až 3m vysoké. Listy mají stálezelené, opadavé, nebo poloopadavé. Květy jsou mnoha barev, v jednotlivých nebo bohatých květenstvích. Všechny se zařazují do rodu Rhorodendron, i když se často opadavé pěnišníky nazývají azalky.
Mezi odolné, stálezelené druhy patří pěnišník obtížený, vysoký jen 30- 50cm. Kvete v květnu modrofialovými květy, které dozrávají v malé tobolky.
Rhododendron ferrugineum a Rhododendron hirsutum jsou stálezelené. Dorůstají výšky až 1m. Rhododendron hirsutum má listy sytě zelené, na okraji brvité, květy jsou červené.
Rhododendron ferrugineum má tmavě zelené kožovité listy na líci lesklé, na rubu rezavé, s podvinutými okraji. Kvete v červnu až červenci.

Čeleď:
Ericaceae - vřesovité

Původ:
Zástupci tohoto rodu pocházejí převážně z hor Asie, Japonska, Barmy, Indie, Severní Ameriky a ojediněle i z vysokých hor Evropy. Pěnišník obtížený je původem z vysokých hor Číny. Rhododendron ferrugineum pochází z Alp, Apenin a Pyrenejí a Rhododendron hirsutum z Alp.

Pěstování:
Některé druhy jsou u nás odolné, jiné potřebují dobrou zimní ochranu. Požadavky na úspěšné pěstování jsou u všech druhů stejné. Vyžadují kyselou zem, s pH 4 -5, do které přidáme nerozloženou borovou hrabanku, nebo rozdrcenou borovicovou borku, vláknitou rašelinu. Je nutná dobrá drenáž a odklon od slunce. Některé druhy snáší více slunce, jiné méně. Dobré umístění je pod vysokými stromy, např. pod borovicemi, kde mají tzv. toulavý stín. Stálezelené druhy musíme zejména na podzim dobře zalít, jinak přes zimu uschnou. Pěnišníky mělce koření, proto je neokopáváme, ale v jejich okolí plevel vytrháme.

Množení:
Botanické druhy množíme semeny, která vyséváme ihned po dozrání, nejlépe do rašeliníku. U nízkých druhů zasypeme větvičku zemí a zatížíme ji. Asi za dva roky zakoření a můžeme ji oddělit. Množení řízky nebývá mnohdy úspěšné.