Detail

Popis

---

Rod zahrnuje asi 60 druhů. Mají charakteristické trávovité listy a nápadné různobarevné květy, které vyrůstají po jednom až několika na lodyze. Ve své vlasti jsou tyto rostliny známé jako mormonské tulipány.V našich klimatických podmínkách se pěstují obtížně, mohou růst spíše ve studeném skleníku.
Pěstují se také tyto druhy: Calochortus amabilis, který má žluté květy, Calochortus albus, který má bílé květy s červenou skvrnou. Spolu s pěknosemencem velkoplodým patří tyto dva druhy k vyšším, vhodným na trvalkové záhony do polostínu. Calochortus albus je velmi variabilní a používá se proto ke šlechtění. Calochortus uniflorus má lila modré květy a je vysoký 8 -15cm, hodí se do skalek stejně jako Calochortus clavatus, který je vysoký 10 -15cm a má žluté, hnědě žíhané květy.

Čeleď:
Liliaceae - liliovité

Původ:
Tyto cibulové rostliny pocházejí z teplých oblastí Severní Ameriky.

Pěstování:
Při pěstování venku vyžadují pěknosemence chráněné, teplé a slunné stanoviště, vhodné jsou plochy u jižních zdí. Cibule nesnášejí nadměrné vlhko, půda musí být dobře propustná, hlinitopísčitá a dobře zásobená živinami, může být i mírně alkalická. Cibule se sázejí pozdě na podzim, koncem října až v listopadu, podle velikosti 8 -10cm hluboko. Výsadbu chráníme před mrazem a proti nadměrné vlhkosti, v zimě listím, chvojím nebo fólií.
K dobrému dozrání cibulí po odkvětu je nezbytné teplo a sucho. Pokud je vlhčí léto, přikryjeme stanoviště tabulí skla. Doporučuje se cibule 4 -6 týdnů po odkvětu vyjmout a uskladnit do podzimní výsadby v chladné a dobře větrané místnosti. V drsnějších podmínkách je nutné cibule uskladnit přes zimu podobně jako hlízy mečíků. Na jaře se cibule vysazují v květnu, aby nenamrzly.

Množení:
Rostliny množíme dceřinými cibulkami, které vysazujeme v listopadu na dobře propustný a krytý záhon. Vykvetou do dvou let. Je také možné rostlinu množit semeny, která jsou zralá až pozdě na podzim, kdy je vysejeme do misek chráněných proti vlhku a mrazu sklem.