Detail

Popis

---

Modorušek patří mezi nejkrásnější skalničky. V zahradnictví bývá uváděn pod názvem Wahlenbergia. Všechny druhy mají úzké, většinou chlupaté listy v přízemní růžici. Nejčastěji modrofialové velké zvonkovité květy, buď jednotlivé, nebo v koncových hlávkách. V přírodě rostou na vápencových skalkách a sutích, nejčastěji ve skalních štěrbinách a rozrůstají se do kompaktních polštářů.
Modroušek nízký má jehlicovité, 1,5 - 2cm dlouhé šedozelené listy v hustých přízemních růžicích. Květy jsou jednotlivé, zvonkovité, až 2,5cm dlouhé na velmi krátkých stopkách, otočené nahoru, takže vypadají jako přisedlé na šedozelené podušce listů. Celá kvetoucí rostlina je pouze 4 -6cm vysoká. Bohatě kvete v červnu a červenci.
Nahloučené květy na koncích lodyh má Edraianthus graminifolius. má úzké, čárkovité, tmavozelené listy, 6 -12cm dlouhé, v husté přízemní růžici. Lodyhy jsou poléhavé, dlouhé až 20cm, na konci vzpřímené, rozprostřené do kruhu. Strboul je složen ze 3 -7 modrofialových zvonkových květů. Kvete v červenci až srpnu.
Edraianthus tenuifolius má vystoupavé lodyhy, 7 -15cm vysoké, a strboul se 6 -15 květy.

Čeleď:
Campanulaceae - zvonkovité

Původ:
Modroušek nízký pochází z Dalmácie, Edraianthus graminifolius je původem z Balkánského poloostrova, z Itálie a jihovýchodních Karpat, Edraianthus tenuifolius pochází ze západního Balkánu.

Pěstování:
V zahradě je třeba zajistit dobrou drenáž. Rostlina vyžaduje slunce a humózní kamenité vápnité země. Místo vysazení si dobře promyslíme, protože modroušek má dlouhý kořen a starší rostliny nelze přesazovat.

Množení:
Modroušky množíme semeny, na vhodném stanovišti se vysévají samy. Množení řízky nemusí být vždy úspěšné.

Použití:
Modroušky jsou vhodné mezi kameny nebo do suché zídky.