Vyhledávání
      

Merlík trpasličí (Chenopodium pumilio)

 

Květiny > 

Výška rostliny: 
do 80.0 cm
Doba květu: 
Červen, Červenec, Srpen, Září
Barva květu: 
zelená, žlutá
Barva olistění: 
zelená
Tvar květu: 
klas
Tvary listů: 
peřenosečné, řapíkaté
Typy listů: 
listnaté, opadavé, vonné
Náročnost: 
slunce, polostín, vlhko, teplomilná, nenáročné

Fotogalerie (0 fotek):

Popis rostliny:  
Merlík trpaslíčí je jednoletá, bledě až sytě zelená, slabě aromatická bylina, pokrytá bílými článkovanými chlupy a kyjovitými žlázkami. Lodyha je až 80cm vysoká, většinou od báze bohatě větvená, větve jsou plazivé až vystoupavé, hustě olistěné. Listy jsou střídavé, řapíkaté, na rubu žláznaté, s vyniklou žilnatinou, na větvích stejného stupně stejně velké, na větvích spodního stupně velmi malé, čepel je 1 -3cm dlouhá, 0,5 - 1,5cm široká, na bázi klínovitá, peřenolaločná až peřenoklaná, se 3 -4 tupě špičatými úkrojky na každé straně, zářezy zaoblené, řapík je 0,3 -1,2cm dlouhý. V paždí listů vyrůstají klubíčka květů a alespoň u větví 1. stupně boční větve. Květní lichoklas je složený s kulovitých úžlabních klubíček, 3 -4mm v průměru, s 20 -40 květy. Květy jsou oboupohlavné nebo pestíkové, 0,7 -0,9mm v průměru, se stopkou 0,4mm dlouhou, okvětí je 5 četné, srostlé do 1/4, okvětní lístky jsou úzce kopinaté nebo kopinaté, člunkovitě prohnuté, zaoblené, v místě srůstu vykrojené, s bradavčitými nebo kyjovitými žlázkami, na vrcholu s bílými dlouhými chlupy, za květu bledě zelené, za plodu suchomázdřité, bledě žluté, nejdříve plod zakrývající, za zralosti od sebe oddálené, tyčinky jsou dvě, blizny dvě. Nažky jsou v obrysu téměř okrouhlé, mírně zploštělé, 0,5 -0,8mm v průměru, svisle nebo šikmo uložené, oplodí je blanité, osemení je lesklé, tmavohnědé, s povrchem jemně síťkovaným. Kvete od června do září.

Čeleď:
merlíkovité

Původ:
Merlík trpasličí pochází z Austrálie a snad i z Nového Zélandu. V Austrálii se s ním setkáváme jak na pobřežích, tak i v aridních biotopech. Obyčejně se tam vyskytuje jako polní plevel.

Výskyt:
Z Austrálie se merlík rozšířil především zavlékáním se surovou vlnou nebo s vlnovým odpadem na další kontinenty. Nějstarší údaj v Evropě pochází pravděpodobně z jižní Moravy, kde byl zjištěn už v roce 1890 na zahrádce v obci Nosislav. V současné době je znám v Evropě z Anglie, ČR, Francie, Maďarska, Německa, Nizozemí, Polska, Portugalska, Rakouska, Ruska, Slovenska, Španělska, Švédska, Ukrajiny z Belgie. Zdomácnělý je místy ve střední, jihozápadní a jihovýchodní Evropě, v severní a severozápadní části Evropy jen jako přechodně zavlečený. Vyskytuje se na synantropiních, většinou ruderálních stanovištích v sídlech a na dopravních a průmyslových ekotopech, ale také podle vodních toků. Jako plevel vystupuje v Evropě jen ojediněle. Zdomácnělý je také v Jižní Africe, Keni, USA, Argentině a Tichomoří. Jako plevel je uváděn z Jižní Afriky.
V ČR byl sbírán poprvé na jižní Moravě, což je nejstarší nález v Evropě. V roce 1890 ho nalezl moravský botanik na okraji zahrádky v obci Nosislav. V současné době je v ČR roztoušen především na území Velké Prahy, další lokality jsou rozptýleny v Polabí a v jižních Čechách, jednotlivé nebo malé výskyty jsou zaznamemány také v jiných částech Čech. Na Moravě je druh roztroušen v Podyjí a několik nálezů pochází z Hané. Lokality v ČR se vyskytují od planárního do kolinního stupně až do nadmořské výšky asi 400m.
Rostlina roste na rumištích, skládkách, komunikacích, dvorech, vesnických návsích, železničních stanicích, v přístavech, vlnový odpad, přádelny vlny, na březích řek a pobřeží rybníků, na obdělávané půdě a vyskytuje se také v botanické zahradě. V současné době stále vzrůstá počet lokalit na železničních nádražích, kde se druh významně rozšiřuje jak agestochorně, tak rypochorně. Lokalit v zahradách a na polích výrazně nepřibývá, proto druh zařazujeme zatím jen mezi druhy vnější karantény.

Růstové podmínky:
Merlík roste v teplých klimatických oblastech, další lokality jeho výskytu byly zaznamenány v mírně teplé oblasti. Druh má tedy ekologické optimum na antrogenních půdách v údolích větších řek v teplejších územích. Na většině zjištěných lokalit vystupuje merlík jako epekofyt nebo neoindigenofyt. V ČR v teplejších oblastech bohatě a pravidelně plodí. Plody nemají po uzrání výrazný klíčívý odpočinek, ale po porušení obalů, nebo po uložení v chladných vlhkých podmínkách se rozsah teplot vhodných pro klíčení rozšiřuje směrem k teplotám nižším. Optimální teploty pro klíčení diaspor jsou 10 -33°C. Vývoj rostlina ale probíhá při vyšších teplotách. Vzcházení můžeme proto pozorovat až od koce dubna do poloviny května. Plody dozrávají až ve druhé polovině září a vysemeňují pomalu až do jara. Ztráta klíčivosti pokračuje pomalu. Bohatá plodnost rostlin, pozdní zrání a vysemeňování i vyšší nároky čerstvých diaspor na teplotu při klíčení a vývoj rostlin, umožňují tomuto druhu zdomácňování v našich klimatických podmínkách.

Množení:
Semena jsou rozšiřovány větrem, vodou, epichorně a v trusu různých živočichů, ale vělkou měrou se na jejich šíření podílí člověk při pracovní činnosti. Větrem i vodou mohou být šířeny i celé rostliny nebo jejich části.

Použití:
Hospodářský význam této rostliny je dosud hlavně negativní. Je to cizí expanzivní plevel, řazený mezi druhy vnější karantény. Jeho pozitivum je ve vegetační asanaci některých nevzhedných rumištních ploch a zákoutí, ozeleňování dlažby návsí a ploch sešlapávaných a spásaných drůběží.
Jelikož byl už zaznamenán výskyt druhu na obdělávaných půdách, je nutné ho preventivně sledovat a případná místa výskytu v zahradách nebo v polních kulturách likvidovat, a to nejlépe pletím nebo ekologicky vhodnými herbicidy.


 
 

Reklama - Kontakt
Copyright © 2010-2013 AtlasRostlin.cz
Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího písemného souhlasu je zakázáno.