Mateřídoušky se v okrasných zahradách pěstují jen zřídka, spíše se vyskytují jako aromatické rostliny v bylinkové zahrádce. Přece jen by ale neměly chybět ani v okrasné zahradě. Brzy tvoří husté koberce pokrývající půdu a druhy, z nichž byly vypěstovány kultivary, se vyrovnají skalničkám. V zahradách s písčitou půdou na slunečním úpalu jsou mateřídoušky vlastně jedny z mála rostlin, které v takových podmínkách vydrží. Mateřídoušky, která byla v genofondové zahradě pěstována v malém květináčku zapuštěném do pískového lóže, se brzy rozrostla do plochy velké skoro metr čtvereční. Poléhavé lodyžky rychle zakořeňovaly a brzy bylo možné rozdělit rostlinu na několik menších.
Mateřídouška úzkolistá se pěstuje i v bělokvětém kultivaru ´Albus´, v karmínově červeném kultivaru ´Coccineus´, v šarlatově červeném kultivaru ´Purpurteppich´ aj. U některých mateřídoušek jsou známy kultivary se zlatožlutými listy nebo kultivary skvrnité. Hybrid ´Thymus citriodorus´ voní intenzivně po citronu.
Rodové jméno Thymus je odvozeno z řeckého výrazu „thýmos“, což byla antická jména několika jihoevropských mateřídoušek a saturejek. V přírodě roste velký počet druhů rodu Thymus. Jejich rozlišení je obtížné a někdy bývají shrnovány do souborných druhů, jako je právě Thimus serpyllum.
Mateřídoušky jsou vytrvalé byliny s poléhavými, hustě olistěnými lodyhami, některé dřevnatějí. Listy mají křižmostojné, celokrajné, žláznatě tečkované, vonné. Pyskaté květy vyrůstají v úžlabí horních listů a zpravidla skládají hustá koncová květenství. Základní barvou květů je fialově růžová, kultivary jsou barevně odlišné. Kvete od května do září. Plod je tvrdka.

Čeleď:
Lamiaceae - hluchavkovité

Pěstování:
V zahradách i v přírodě vytvářejí mateřídoušky husté trsy, musí ale růst na plném světle. V polostínu jsou trsy řídké a rostliny živoří. Vyžadují teplou výslunnou polohu a suchou, propustnou a poměrně chudou půdu.

Množení:
Mateřídouška se množí méně často semeny nebo častěji dělením.