Detail

Popis

---

Masožravé rostliny se vyznačují tím, že kromě orgánů společných pro všechny rostliny mají ještě zvláštní zařízení k lapání hmyzu a k jeho strávení. Účelem je zvýšení příjmu dusíku a fosforu, protože rostou na místech s nedostatkem živin, na rašeliništích, epifyticky na stromech apod. Jsou ale schopné žít i bez tohoto dostatečného přísunu živin.

Nejznámějšími zástupci hmyzožravých rostlin jsou láčkovky ( Nepenthes). Jsou to popínavé nebo epifyticky žijící rostliny, které se v bytě udrží delší dobu jen v teplém a vlhkém uzavřeném okně. Konce listových čepelí jsou přeměněné v lapací ústrojí v podobě konvice s víčkem, ze kterého hmyz nemůže uniknout.

Saracénka a Darlingtonia vyžadují naopak světlé a vzdušné stanoviště. Mají nálevkovité listy vytvářející nádržky, vyrůstají přímo z báze rostliny.

U rodu Saracénka se směrem nahoru rozšiřují a jsou zakončeny vějířovitým víčkem. U rodu Darlingtonia je konec listu vyklenutý a ozdobený výrůstkem ve tvaru rybího ocasu.

U obou rodů jsou druhy s listy zelenými nebo načervenalými, výrazně žilkovanými. Květy mají tvar lampiónků. Existuje mnoho kříženců, které jsou vhodnější pro pěstování v bytech než původní druhy.
Dionea muscipula má obě půlky listu se po dvakrát opakovaném podráždění citlivých štětin sklopí k sobě a uvězní hmyz. Je to proto, aby zavření listu nemohl vyvolat déšť nebo pohyb listu. Proces trávení, po němž zbude pouze chitinová schránka hmyzu, trvá asi jeden týden a může se opakovat třikrát.

Třetí skupina hmyzožravých rostlin má lepící zařízení. K této skupině patří i naše domácí rosnatka, Drosera a tučnice, Pinguicula. Tučnice mají kromě toho pěkné květy.

Pro pěstování v bytě jsou vhodnější cizokrajné hmyzožravé rostliny, naše domácí druhy jsou chráněné. Krmit se tyto rostliny nemusí. Můžeme to zkusit ze zajímavosti kouskem masa nebo sýra.
Rostliny se nejlépe uplatní ve skupině. Vhodné jsou velké skleněné nádoby, které se mohou zakrýt: vznikne tak vhodné mikroklima.

Původ:
Hmyzožravé rostliny rostou po celém světě. Láčkovky pocházejí z tropických oblastí jihovýchodní Asie.
Saracenia a Darlingtonia pocházejí ze Severní Ameriky.Dionea muscipula pochází také ze Severní Ameriky.

Pěstování:
Hmyzožravé rostliny vyžadují slunce a čerstvý vzduch. Přes léto je dobré je umístit venku, nebo v interiéru při pokojové teplotě. V zimě jim zajistíme teplotu okolo 10 stupňů, popřípadě jen 0 stupňů, pokud listy zatahují.

Výjimku tvoří rod Nepenthes, jehož rostliny vyžadují světlé stanoviště bez přímého slunce a teplota musí být trvale 18 -20 stupňů.

Rostliny potřebují dostatečnou vlhkost, v létě i trochu vody do misek. Nejlépe se jim daří ve skleněných akváriích, kde jsou společně umístěny. Vyžadují vysokou vlhkost vzduchu, ale s výjimkou láčkovek nesnášejí přímé rosení. Používáme pouze měkkou vodu. Jako substrát je nejlepší rašelina, která může být obohacená rašeliníkem a pískem, s pH 4 -5.

Láčkovky rostou nejlépe v substrátu pro orchideje v dřevěných košících.

Hnojení:
Pokud vůbec přihnojujeme, pak jen zřídka a velmi slabým roztokem.

Přesazování:
Přesazujme každý rok na jaře, aby se předešlo alkalizaci a zasolení substrátu.

Množení:
Množíme dělením nebo výsevem. Nepenthes množíme vrcholovými řízky, které získáme při řezu starších rostlin. Zakoření jen při vysoké teplotě a trvá to delší dobu.