Detail

Popis

---

Rod byl pojmenován po českém botanikovi hraběti Kašparovi ze Štenberku. Zahrnuje asi 12 druhů. Jejich květy připomínají šafrány, ale je to jen náhodná podobnost, protože rod Sternbergia má cibule a patří do čeledi Amaryllidaceae, kdežto šafrány mají hlízky a jsou z čeledi Iridaceae.
Lužanky jsou drobné rostliny. Mají jednotlivě žluté nálevkovité květy s oválnými až kopinatými okvětními lístky. V zahradách se pěstují čtyři druhy, tři kvetou na podzim, jeden na jaře. Nejčastěji se pěstuje lužanka žlutá. Její cibule jsou drobné, podobné cibulím narcisů, s tmavou slupkou. Páskovité, tmavě zelené listy jsou až 15cm dlouhé. Květy velké až 5cm rostou jednotlivě, jen málokdy po dvou. Mají žlutou barvu, jsou vzpřímené s nálevkovitým okvětím s dlouhou trubkou a oválnými až kopinatými cípy. Plod je trojpouzdrá tobolka. Rostlina je vysoká 10 -15cm, kvete od září do října. Je mrazuvzdorná.

Čeleď:
Amaryllidaceae - amarylkovité

Původ:
Lužanka žlutá pochází z východní části Středomoří a z Malé Asie.

Pěstování:
Lužanka je mrazuvzdorná rostlina, ale daří se jí na poměrně teplém a suchém stanovišti s lehčí půdou, která může být i kamenitá a s dobrou drenáží. Půda může mít mírně alkalickou reakci. Rostliny snášejí vlhko. Po odumření listů musíme udržovat stanoviště v suchu. Také v zimě musíme rostlině zajistit, s výjimkou teplých oblastí, přikrývku ze suché rašeliny a fólie, která ochrání před vlhkem.
Cibule vysazujeme v červenci a na začátku srpny, podle velikosti 5 -15cm hluboko a v malých skupinách. Mohou zůstat delší dobu bez přesazování. Teprve když se snižuje počet květů, rostliny přesadíme, přitom oddělíme postranní cibule k množení.

Množení:
Množíme postranními cibulemi. Pokud množíme semeny, oddálí se tím doba květu. Z brutu rostliny kvetou již za dva roky, ze semen až za čtyři roky.

Použití:
Lužanku vysazujeme do skalky, kde svou krásou oživí podzimní aspekt. Dobrými sousedy jsou pro ní ocúny a podzimní šafrány.