Zpět na seznam

Locika kompasová

Lactuca serriola

Detail
Kategorie Dvouletky
Tvary rostliny úbor
Barvy listů zelená
Tvary listů kopišťovité, okrouhlé
Typy listů listnaté, opadavé
Požadavky rostliny slunce, polostín, vlhko, teplomilná, kamenité půdy, propustné půdy, nenáročné
Popis

Locika kompasová je dvouletá, někdy ozimá rostlina. V drobných úborech se po oplození vyvíjí asi dvacet nažek, které jsou ploché, v obrysu úzce oválné nebo úzce vejčité, na vrcholu náhle protažené v dlouhý zobánek, který nese jednořadý chmýr, na bázi zúžené v okrouhlý pupek. Po obvodu nažky je úzký, křídlovitý okraj. Na břišní i hřbetní straně je pět až sedm žeber, která jsou spolu s okrajem plodu porostlá krátkými štětinkami, hustšími při povrchu plodu. Mezi žebry je lysé, matné oplodí barvy šedohnědé nebo středně hnědé, pupek je světlejší, chmýr čistě bílý. Nažky jsou průměrně 3 mm dlouhé a 1,1 mm široké, zobánek je dlouhý asi 2,5 mm, chmýr 4 mm.

Klíční listy mají čepele oválné, na konci mělce vykrojené, 8 - 10 mm dlouhé, spočívají na řapíku dlouhém asi jako třetina čepele. První listy vyrůstají střídavě, jsou kopisťovitého až obkopinatého tvaru a naspodu se zužují v plochý řapík. Okraj listové čepele je mělce a nepravidelně vykrajovaný, žilnatina je výrazná, střední žilka velmi vyniká a na rubu je kýlnatá. Listy jsou asi 30 - 50 mm dlouhé, zpočátku kratší, později ale mnohem delší. Celá klíční rostlina je chlupatá, krátké štětinky jsou někdy patrné již na hypokotylu a na okraji klíčních listů (lupou), podobně na okraji listových čepelí, zejména na konci zoubků. Výrazné, dlouhé, tuhé a načervenalé štětiny jsou na rubu listů, v dolní třetině kýlu.

Rostlina dostala jméno podle nápadného uspořádání lodyžních listů. Listové čele jsou obrácené kolmo k zemi a uspořádané do roviny severojižního směru. Přízemní listy vytvářejí růžici.

Čeleď:
Asteraceae – hvězdicovité

Výskyt:
Druh roste především v teplejších oblastech našeho státu na výslunných, kamenitých stráních a pahorcích, na skalách, sutích a v lomech, na železničních náspech, na zavážkách zeminy a náplavech, podél polních cest a na neobdělávané půdě. V omezené míře se může vyskytovat v ozimech a ve víceletých pícninách. Častěji bývá ve vinicích, roste od nížiny do pahorkatiny.

Množení:
Bylina se množí pouze generativně. Plody zrají od konce srpna do pozdního podzimu a rychle z úborů vysemeňují. Semena nemají výrazný klíční odpočinek, proto se klíční rostliny počínají rozvíjet od září a potom zjara.

Nažky se šíří větrem i vodou nebo pracovní činností člověka.
Nové fotografie rostlin