Detail

Popis

---

Lilie zlatohlavá je vytrvalá bylina vyhánějící z podzemní vejčité zlatožluté a až 5cm dlouhé, z většího počtu dužnatých šupin složené cibule vzpřímenou, oblou, lysou nebo výš krátce chlupatě drsnou, zelenou nebo červeně skvrnitou lodyhu, která je hlavně v prostřední části porostlá 11 žebry, krátce chloupkatě brvité a až 15cm dlouhé, spodní a nejhořejší střídavé, prostřední sblížené po 5 -6 do přeslenů.

Konečné květenství je volný hrozen, složený ze 3 -10 květů, které jsou velmi krásné, obloukovitě dolů skloněné. Tvoří je šest okvětních lístků podlouhlého tvaru, 3 -3,5cm dlouhých a půvabně nazpět zatočených, špinavě světle nachových s tmavšími skvrnami a brvitou medovou rýžkou, na hřbetě a na špičce málo chlupaté.

Šest tyčinek má pohyblivé a červeně zbarvené prašníky. Svrchní semeník je složený ze tří plodolistů, nese dvakrát delší, prohnutou čnělku, na konci s tlustou, trojlaločnou bliznou. Plod je tobolka až 3cm dlouhá, ostře hranatá, obsahující mnoho plochých, světle hnědých, 6 -8mm dlouhých semen.


Rostlina kvete v červenci až v srpnu.

Čeleď:
Liliaceae – liliovité

Výskyt:
Lilie zlatohlavá roste v listnatých lesích a v křovinách, častěji v hornatých krajích, na vápencových půdách, od nížin až do alpínského pásma téměř v celé Evropě a v mírné severní Asii, na východ do Japonska.

Použití:
Vařené cibule se na Sibiři občas jedí. Někdy se tato lilie pěstuje také v zahrádkách.