Detail

Popis

---

Dlouhou dobu byly kopretiny zařazeny do rodu Chrysanthemum, v současné době se opět vrátily do rodu Leucanthemum. Jméno tohoto rodu vzniklo z řeckého leukós = bílý a anthemos = květ.
Kopretina bílá je běžná evropská luční květina. Zahradníci pěstují nejen původní druh, ale také několik kultivarů, např. ´Maistern´, který kvete již koncem května. Větší význam má v zahradách pyrenejský druh ´kopretina největší (Leucanthemum maximum) charakteristická většímu úbory, někdy měřícími v průměru až 10cm. Pěstuje se v mnoha kultivarech lišících se hlavně dobou květu. Známe i několik kultivarů poloplných nebo plnokvětých, např. ´Sylvia´, ´Schwabengruss´, ´Julischnee´ nebo nápadně velkokvětých, jako jsou např. ´Brigitta´ aj. Kopretina největší i její kultivary kvetou později, v květnu až srpnu.
Kopretiny jsou vytrvalé byliny, 20 -80cm vysoké, s krátkým, šikmým podzemním oddenkem. Lodyhy jsou olistěné, přímé, nevětvené i větvené, zakončené úborem. Přízemní listy jsou obkopinaté až obvejčité, hrubě vroubkované, lodyžní listy jsou přisedlé, široce čárkovité, hrubě pilovité až peřenoklané. Úbory bývají 3 -6cm velké (u kopretiny největší až 16cm), rozlišené ve žlutý terč a bílý paprsek. Plnokvěté kultivary bývají celé bílé nebo krémové. Plod je nažka.

Čeleď:Asteraceae - hvězdicovité

Původ:
Kopretina bílá pochází z Evropy. Roste většinou na lukách, ale i mezích, výjimečně ve světlých lesích a křovinách od nížin do hor v celé Evropě, na sever jen po Shetlandy a Skandinávii, na východě po Altaj. Zplaněla v Severní Americe i na Novém Zélandě.

Pěstování:
Jako zahradní květiny vyžadují kopretiny dostatek slunce a dostatek vláhy. Na stanovišti vydrží jen určitou dobu, což platí hlavně o kopretině největší. Je tedy dobré ji asi po třech letech rozdělit a přesadit.

Množení:
Kopretina se množí na jaře dělením nebo řízkováním bazálními řízky.

Choroby, škůdci:
Kopretiny bývají často napadány mšicemi.