Kolotočník je karpatská rostlina. Má jméno podle uherského šlechtice hraběte Telekiho, navrhl ho německý botanik Johann Baumgarten, protože hrabě de Szék byl jeho mecenáš (sponzor).
Telekie má nejen dekorativní olistění ale i krásné žluté úbory a charakteristicky voní.
Kolotočník je statná, trsnatá rostlina, vysoká 80 -100cm, výjimečně i 200cm. Pod zemí má silný oddenek. Z něho vyrůstají přímé silné lodyhy, v horní části větvené, krátce chlupaté, po celé délce olistěné. Listy jsou nápadně velké, hrubě zubaté, trojboce srdčité, zašpičatělé. Úbory na koncích větví, 5 -7cm velké, mají typický terč s trubkovitými květy a úzké jazykovité květy paprsku. Plodem je nažka.

Čeleď:
Asteraceae - hvězdicovité

Původ:
Kolotočník pochází z Karpat. V přírodě roste i v jihovýchodních Alpách, v balkánských pohořích, v Malé Asii a na Kavkaze.

Pěstování:
V přírodě roste tato rostlina v lesních lemech a pláštích.Snáší tedy jak oslunění, tak polostín. Daří se jí také na otevřených, ale neosluněných stanovištích. Vyžaduje dostatečně vlhkou půdu, ale ne přemokřenou nebo zabahněnou. Po odkvětu a hlubokém seříznutí rychle obráží a dlouho do zimy pak zdobí zahradu zajímavými listy.

Množení:
Kolotočníky se množí semeny i dělením,

Použití:
Kolotočník se vzhledem ke svému statnému vzrůstu hodí spíše do velké zahrady, kde zplaňuje a přirozeným způsobem se šíří. Příkladem je např. krajinářský park v Průhonicích u Prahy, ve kterém kolotočník dominuje. Byla tam vysazena pře desetiletími a nyní už musí být její růst tlumen a je kosena. Jedinou stinnou stránkou této byliny je její invazivní „osidlovací pud“.