Detail

Popis

---

Asi 100 nebo 200 druhů kakostů (tak vzdálené jsou někdy názory na to, co již je a co ještě není druh) roste v mírných pásech celé zeměkoule, některé i v tropech, ale jen v horských masivech. Ne všechny kakosty se pěstují v zahradách. Některé jako kakost smrdutý (Geranium robertianum), jsou dokonce nevítanými plevely.
Pro sušší, teplé zahrady nebo pro skalky a suché zídky je vhodný především kakost krvavý (Geranium sanguineum), rostoucí převážně na vápencovém podkladu, nebo ve společenstvech teplomilných sveřepcových trávníků a v lesostepích. Pěstuje se jak čistý druh, tak několik kultivarů.
V posledních desetiletích se staly oblíbenými především stínomilné kakosty, které vytvářejí uzavřené porosty pod korunami stromů a používají se jako půdopokryvné rostliny. Jsou to např. druhy Geranium macrorrhizum s kultivary, nebo Geranium endresii, který snáší sucho, stín i slunce a rozrůstají se do širokých porostů. Pěstují se ale i jiné evropské druhy, např. Geranium pratense a Geranuim sylvaticum. všechny vypadají krásně v souvislých porostech. Po odkvětu je možné je pokosit, rychle obrazí a zhoustnou.
Kakost krvavý je vytrvalá bylina s plazivým, na lomu červeným oddenkem. Lodyhy jsou chlupaté, větvené, vystoupavé nebo poléhavé. Lodyžní listy jsou hluboce dlanitě členěné, úkrojky jsou pak dále dělené nebo zpeřené. Květy jsou úžlabní, korunní lístky karmínově červené. Kvete v červnu. Zobanitý plod se rozpadá na pět dílů.

Čeleď:
Geraniaceae - kakostovité

Původ:
Kultivary pocházejí z jižních Alp, z Balkánu i z Pyrenejí.

Pěstování:
Teplomilné kakosty vyžadují propustné půdy a slunná stanoviště, stínomilné naopak hlubší a těžší půdy, dostatečně vlhké.

Množení:
Kakosty se množí dělením od května do srpna nebo kořenovými řízky, původní druhy i semeny.