Řecké slovo „pólemos“ znamená válku, hádku či rozepři, boj nebo zápas. Plinius Starší tvrdil, že mnozí slavní králové, kteří měli při sobě tuto rostlinu, byli v boji úspěšní. Jiní ale věří, že jméno je nejasného původu a je možná odvozené od jména řeckého filozofa Polemona
Existuje asi 30 druhů. V zahradách se nejčastěji pěstují dva: evropský Polemonium coeruleum a severoamerická jirnice plazivá (Polemonium reptans). Pěstuje se také jejich kříženec Polemonium x richardsonii.
Jirnice modrá roste ve vlhkých půdách na horských lukách a v příkopech u cest. V přírodě se vyskytuje v typické modré barvě, jen občas jsou květy bílé.
Severoamerická jirnice plazivá je menší, rozvětvená nízko nad zemí, vysoká jen do 30cm. Má větší, ne tak početné květy. Pěstuje se v několika kultivarech, např. jasně modrokvětý ´Blue Pearl´. I hybrid obou druhů Polemonium x richardsonii se pěstuje v několika kultivarech, např. ´Album´, který je bělokvětý nebo světle fialový ´Superbum´.
Jirnice modrá je vytrvalá bylina, vysoká 50 -70cm. Má přímou, nahoře větvenou lodyhu, střídavé, podlouhlé, jednoduše lichozpeřené listy, někdy až se 14 jařmy. Pětičetné květy vyrůstají v koncových a úžlabních vijanech složených až v 15cm dlouhou koncovou latu. Koruna je zvonkovitá až kolovitá, jasně modrá nebo bílá, s pěti cípy. Kvete v červenci a srpnu. Plodem je tobolka.

Čeleď:
Polemoniaceae - jirnicovité

Původ:
Většina z asi 25 až 30 druhů pochází a roste v Severní Americe, dva druhy v Jižní Americe a několik v Evropě a Asii.

Pěstování:
Většina jirnic vyžaduje polostinná místa, na výsluní rostou dobře, jen když mají dostatek vláhy (spodní vody). Rostou v čerstvé humózní půdě.

Množení:
Jirnice se množí semeny, dělením i samovýsevem.

Použití:
Tyto květiny se používají do stinných partií zahrad, dekorativní jsou i listy s výraznou strukturou.