Detail

Popis

---

Rod Iberis pochází z Iberského poloostrova. Už staří Řekové říkali těmto rostlinám iberis, a moderní botanika to akceptovala. V Evropě a zejména ve Středozemí, roste asi 30 druhů rostlin z rodu Iberis. Některé se v zahradách pěstují jako trvalky, např. iberka vždyzelená (Iberis sempervirens), jiné patří k letničkám, jako např. iberka okoličnatá a iberka hořká (Iberis amara).
Iberka okoličnatá je hustě košatá bylina, často rozvětvená až do 20 květonostných větví, zakončených poněkud zploštělým krátkým hroznem hustých květů, u nichž jsou okrajové korunní lístky asymetrické a paprskují. Nejčastěji se pěstuje v různých odstínech červenofialové, ale i bílé barvy. Lodyhy blízce příbuzné iberky hořké jsou méně větvené, mají 5 -10 větví, zakončených delším hroznem květů. Pěstují se převážně bělokvěté, tzv. hyacintové kultivary, např. ´Imperialis´, ´Riesen´,´Coronaria´.
Iberka okoličnatá i hořká jsou jednoleté, 20 -30 cm vysoké byliny. První má lodyhu jen nahoře rozvětvenou, listy elipčitě kopinaté, lysé, korunní lístky převážně růžové nebo fialové. Plody jsou šešulky. Iberka hořká má lodyhu přímější, odspodu řídce větvenou, listy obvejčité, prostřední až peřenodílné, korunní lístky bílé. Kvetou od května do srpna.

Čeleď:
Brassicaceae - brukvovité

Původ:
Iberka okoličnatá pochází z jižní Evropy. Ve střední Evropě se pěstuje od 16. století.

Pěstování:
Iberka vyžaduje hlinitopísčitou půdu a slunné stanoviště. Semena vyséváme v březnu v teple do výsevných misek a po přepíchání a otužení přímo na záhon, ve sponu 25 -30cm, nebo brzy na jaře přímo na záhon.

Množení:
Iberky se množí semeny.

Použití:
Všechny iberky se uplatní především v nízkých kobercových a plošných výsadbách, kultivary s delšími stonky i k řezu. Mohou se ale také použít do balkónových a okenních truhlíků nebo dočasně do skalek.