Brutnák lékařský je jednoletá, štětinatě chlupatá, 15 -70cm vysoká, světle zelená, mírně vonící bylina. Lodyhy jsou přímé, dužnaté, v horní části větvené.

Přízemní listy rostou v růžici, jsou vejčité až kopinaté, lodyžní střídavé, dolní krátce řapíkaté, střední s křídlatým řapíkem, horní přisedlé. Čepele jsou eliptické až podlouhlé, 5 -20cm dlouhé, celokrajné, s okrajem zvlněným, žilnatina je na rubu vystouplá.

Květenství je řídký vijan, květy jsou dlouze stopkaté, mírně skloněné, pravidelné, pětičetné, 2,5 -3,5cm v průměru. Kališní ušty jsou trojúhelníkovitě čárkovité, koruna je kulovitá, s vejčitými, špičatými, blankytně modrými cípy, zřídka bílými, na bázi s bílými šupinovitými výrůstky, tyčinky jsou k sobě kuželovitě skloněné, prašníky černofialové, semeník svrchní.

Plod je asymetricky vejcovitá hnědočerná tvrdka, 5.5 -7mm dlouhá, s žebernatým a bradavičnatým povrchem.

Rostlina kvete od dubna do září. V ČR se pěstuje snadno.

Čeleď:
Boraginaceae – brutnákovité, syn. drsnolisté

Původ:
Rostlina pochází ze západního mediteránu.

Výskyt:
Druh roste po celém Středozemí. Často se pěstuje a následně zplaňuje v mnoha zemích Evropy i jinde.

Množení:
Populace se obnovuje samovýsevem.

Použití:
Je to odpradávna pěstovaná užitková rostlina, používá se jako léčivka, koření i zelenina. Mladé listy mají okurkovou vůni. Nať obsahuje asi 35% slizu a dalších významných látek, které hojí záněty trávícího traktu a působí močopudně, zevně se nať používá k hojení ran. Druh je medonosný. Tvrdky obsahují velmi kvalitní jedlý olej.