Vyhledávání
      

Bolehlav plamatý (Conium maculatum)

Květiny > 

Výška rostliny: 
do 20.0 cm
Doba květu: 
Červen, Červenec, Srpen
Barva květu: 
bílá
Barva olistění: 
zelená
Tvar květu: 
okolík
Tvary listů: 
zpeřené, zubaté, řapíkaté
Typy listů: 
listnaté, opadavé
Použití: 
skupinové výsadby
Náročnost: 
polostín, stín, vlhko, nenáročné

Fotogalerie (5 fotek):
         Další fotky >>>

Popis rostliny:  
Bolehlav plamatý je dvouletá rostlina, vysoká až 200cm. V zemi má tenký vřetenovitý kořen, z něhož vyrůstá oblá, červeně skvrnitá lodyha. Spodní listy jsou dlouze řapíkaté, zpeřené, složené ze zubatých lístků. Směrem vzhůru jsou listy na lodyze menší a mají kratší řapíky. Okolíky malých bílých květů rozkvétají od června do srpna. Z květů se později vyvinou vejčité žebernaté plody. Celá rostlina silně páchne myšinou.

Předpokládá se, že rodové jméno „Conium“ je odvozeno z řeckého „kona“, což znamená „točit se kolem“ . Pravděpodobně to popisuje účinky otravy bolehlavem po jeho požití, které se projeví závratěmi a nakonec smrtí. Anglické jméno bolehlavu „hemlock“ pochází asi z anglosaských slov „hem“ = okraj nebo břeh, a „leac“ = prosakovat. Vyjadřuje to nejspíš skutečnost, že rostlina často najdeme na vlhkých stanovištích.

Otravné účinky bolehlavu byly známy už od pradávna. Ve starém Řecku ho používali ke popravám, a v Římě bylo použití směsi bolehlavu s opiem jedním ze způsobů sebevraždy, který zvolili životem znavení filosofové. Sokrates raději vypil odvar z bolehlavu, než by se zřekl svých filosofických a mravních názorů. O Sokratově smrti napsal výstižnou zprávu jeho žák Platón.

Bolehlav používali Řekové a Arabové jako lék na nádory, otoky a záněty kloubů. O skvrnách na lodyze se říká, že jsou obdobou Kainova znamení, které se objevilo na jeho čele, když zabil Ábela. Bolehlav byl pověsti jednou z posvátných bylin, které král Šalomoun vybral k posvěcení svého rituálního nože. Spojení bolehlavu s černou magií bylo vždy velmi silné. V dobách středověku se bolehlav používal ve směsi s jinými bylinami jako anestetický přípravek. Sloužil také jako protijed při otravách strychninem a při léčení kýly, zánětu pohrudnice, epilepsii, dvojitého vidění a záchvatů slabosti - léčba buď zabila, nebo pomohla. Kapka šťávy z nezralých plodů se kápla na pečivo, které se jedlo jako prevence proti choleře.

Culpepper tvrdí, že bolehlav zabraňuje chlípným myšlenkám. Pravděpodobně proto, že zabraňuje jakémukoli myšlení. Bolehlav má zlověstnou pověst po celém světě. Rusové ho nazývají „satanovou bylinou“ a také Němci se domnívají, že patří do pekla.

Původ:
Bolehlav plamatý pochází z Británie, Evropy, Asie a severní Afriky. Roste planě na vlhkých místech kolem cest, na křovitých stráních, na pustých místech a v blízkosti sídlišť.

Pěstování:
Vzhledem k tomu, že je bolehlav prudce jedovatý, nedoporučuje se pro pěstování v zahradě.

Sběr:
Bolehlav se může sbírat v přírodě, ale je nutná opatrnost, protože se snadno zamění s planou petrželí, fenyklem, pastinákem, kmínem nebo mrkví. Při určování rostliny je velkou předností nepříjemný zápach, ale pokud máme pochybnosti o správném určení, rostlinu raději nepoužijeme.


 
 

Reklama - Kontakt
Copyright © 2010-2013 AtlasRostlin.cz
Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího písemného souhlasu je zakázáno.