Tučnolisté, mohutné bergenie byly dříve považovány za jakési obří lomikameny (rod Saxifraga) a tvořily mezi nimi zvláštní skupinu. Později byly ale zařazeny do samostatného rodu, který zahrnuje asi 10 druhů.
Bergenie jsou už dlouhou dobu pěstovány v evropských i amerických zahradách. Nejčastěji pěstovaným druhem je bergenie tučnolistá, která má velké, až 20cm široké listy, na okraji mírně zubaté. Pěstuje se od roku 1760 a je mrazuvzdorná.
O čtrnáct let později byla do Evropy dovezena bergenie srdčitá (Bergenia cordifolia). Další příbuznou je Bergenia pacifica, která je také velmi dekorativní a odolná k nízkým teplotám. Je stálezelná, v zimě mají její listy bronzově červený nádech.
V evropských zahradách došlo k hybridizaci asijských druhů. Dnešní kultivary jsou zahrnovány jak do druhu Bergenie x schmidtii, připisovanému hraběti Silva Taroucovi z Průhonic a nazvanému na počest průhonického zahradníka Schmidta Bergenia ciliata x crassifolia, tak do druhu Bergenia x smithii (Bergenia cordifolia x purpurascens). Nejnovější kultivary pocházejí až z druhé poloviny 20. století a mají jiný původ. Všechny ale patří k dekorativním rostlinám. Liší se charakterem olistění, velikostí, stavbou a zbarvením květů.
Bergenie jsou vytrvalé, většinou stálezelené rostliny s širokými, okrouhlými, sytě zelenými lesklými listy. Ty mohou být celokrajné, na obvodu zvlněné nebo zubaté. Vykvétají brzy na jaře, někdy už v březnu, drobnými růžovými pětičetnými květy v květenstvích na dlouhých stoncích. Nízké teploty nebo naopak intenzivní oslunění zbarvuje listy některých bergenií do červena. Pod povrchem půdy mají tyto rostliny silné dužnaté oddenky, kterými se rozrůstají.

Čeleď:
Saxifragaceae - lomikamenovité

Původ:
Bergenie pocházejí z východní Asie a Himaláje. Bergenie tučnolistá roste přirozeně v Koreji, Mongolsku, a v přilehlých oblastech Sibiře.

Pěstování:
Bergenie jsou nenáročné byliny, které vytvářejí na bohatých půdách velké, sytě zelené listy, ale málo kvetou. V chudých půdách zase nebývají listové čepele zapojeny a rostlinný koberec má mezery. Rostou dobře na přímém slunci, i ve stínu.

Použití:
Bergenie našly uplatnění v evropských i amerických zahradách jako stínomilné trvalky, nebo půdopokryvné rostliny. Mohou být vysazeny v městských parcích, i na venkovských zahradách. Dobře působí v kontextu s moderní geometrickou architekturou a v atriích veřejných staveb.