Bělotrny jsou statné byliny s tuhými vzpřímenými lodyhami a se střídavými peřenokladnými lodyhami a se střídavými peřenokladnými listy. Úkrojky listů bývají zakončeny ostnem, rub listů je většinou stříbřitě bělavý.
Kulovitá květenství jsou složena z mnoha drobných jednokvětých úborů - výrazná složená květenství. Každý malý úbor má zákrov ze špičatých listenů a v nich modré nebo bledě modré květy.
Kulovitá květenství bělotrnů připomínala starým botanikům ježka, proto dostal celý rod název Echinops - z řeckého echínos= ježek a ops= vypadat, připomínat. Ostnitě zakončené jsou i jiné části této rostliny, např. listy. Většině lidí připomínají bělotrny bodláky. Jsou to rostliny suchomilné.
V zahradách se nejvíce pěstuje bělotrn banátský (Echinops banaticus), který má až pět centimetrů velká kulovitá květenství s ocelově modrými zákrovy a květy. Pěstuje se také v kultivarech ´Taplow Blue´ a ´Blue Globe´. Z ostatních druhů se často pěstuje vysoký bělotrn statný (Echinops exaltatus) z Balkánu a největší ze všech,bělotrn kulatohlavý (Echinops sphaerocephalus), ten má nápadně žláznaté lodyhy a je medonosný. V zahradách se často nevyskytuje.

<Čeleď:
Asteraceae - hvězdicovité

Původ:
Bělotrny jsou rozšířené v několika desítkách druhů zejména v jižní a jihovýchodní Evropě, na Blízkém východě a v Asii. Bělotrn banátský pochází z Ruska a jižního Maďarska, bělotrn statný je původem z Balkánu a bělotrn kulatohlavý roste přirozeně od Francie a Beneluxu na východ až po Kavkaz.

Pěstování:
Jedinou podmínkou pro pěstování bělotrnů je slunné stanoviště. Nejsou náročné na vláhu, ani na živiny.

Množení:
Bělotrny se množí semeny i dělením.

Použití:
Tyto rostliny se pěstují pro kulovitá květenství, která se používají k řezu a do suchých vazeb.